Ja odesel hned po 2-lete vojne v 21 letech a hned z maleho mesta do velkeho - Brna. Hned 1. den jsem nasel praci a s tim ubytovani pro svobodne. Takze z domu rodicu jsem odesel v 19.letech. Ale to bylo v 1971, a nemohl jsem se dockat az budu samostatny, ale to byl trochu jiny system. Nutno říci ze nasledujicich 14 let byly nejlepsi roky meho zivota, na ktere stale rad vzpominam.

Záleží na bytové situaci. Zajistit si vlastní střechu nad hlavou není nic jednoduchého, přinejmenším ne finančně. Může proto být pár dobrých důvodů, proč bydlet s rodiči. Obecně si myslím že j přijatelné, pokud spolu bydlí lidé v domácnosti, kde má každá osobo v průměru alespoň jednu místnost pro sebe, pak v tom nevidím problém. Na příbuzenském poměru nezáleží.

Já sám jsem z domu odešel v 32 letech. Důvod byl ten, že jsem měl nízký plat, nechtěl jsem platit nájem jinde. Máme rodinný dům, pokoj jsem měl v podkroví, takže jsem si nepřekáželi. Lepší, než léta platit nájem v nějaké garsonce. Takhle jsem měl dost peněz na cestování, pití a vůbec užívání si mládí. Tohle bych s placením nájmu jinde neměl. Ovšem představa mamahotelu mi ani tenkrát nevyhovovala. S matkou jsme moc dobře nevycházeli, služby jsem po ní nevyžadoval. Rozhodně mě její iniciativa otravovala - nesnášel jsem, když jsem se musel přizpůsobovat jejímu vaření nebo jejím představám o pořádku v mém pokoji. Sám jsem si zase vařit nemohl, že prý to zase dělá bordel u plotny a je to v podstatě neekonomické a zbytečné, když ona stejně vařit musí pro otce, jak zněla odpověď. Pak jsem zase musel vysvětlovat, proč jsem pozdě večer nedojedl jídlo, které mi tam nechala přichystané. No děs. naštěstí se všechno vyřešilo tak, že jsem šel bydlet do domu po prarodičích, kde rovněž neplatím žádný nájem, minimální náklady, jsem sám, mám klid a všechno si zařídím tak, jak mi vyhovuje, matka mě už neotravuje, takže ideál.

Celkově chápu, že lidi bydlí s rodiči v případě, že je to ekonomicky výhodné, což obvykle je. Taky to chápu, pokud má každý dost klidu a soukromí pro sebe. Moc už nechápu, jestli si někdo nechává od matky vařit, prát a uklízet, protože to jsou všechno jednoduché věci, o které by se měl každý postarat sám a nezatěžovat rodiče. Na druhou stranu ovšem někdy tyto činnosti samostatně vykonávat nelze, jako v mém případě, kdy to může nadělat více škody než užitku, pokud bych si v kuchyni sám vařil a překážel.

Máte pravdu. Otázka je, co s těmi maminkami a jejich opičí láskou?